Zásnuby a svatba, to jsou přelomové okamžiky v životě člověka, je zcela jisté, že na svou vlastní svatbu nikdo jen tak nezapomene. Ale kdyby přeci jen vzpomínka na nic chtěla vyblednout, vykouřit se z paměti, jakoby k oslavě nikdy nedošlo?

Zásnuby a svatba, to jsou přelomové okamžiky v životě člověka, je zcela jisté, že na svou vlastní svatbu nikdo jen tak nezapomene. Ale kdyby přeci jen vzpomínka na nic chtěla vyblednout, vykouřit se z paměti, jakoby k oslavě nikdy nedošlo? Zásnubní a svatební tradice někdy mohou být dost šílené.

A protože žádost o ruku, navlečení zásnubního prstýnku, do roka a do dne svatba se zvyky, které jsou obvyklé v našich končinách, není dost, udržují se a stále znovu vznikají bizarní svatební tradice, které vám zapomenout nedovolí. Vypravte se letem světem hodně podivných svatebních tradic a klidně zírejte s otevřenou pusou, anebo se inspirujte při vaší veselce. Rozbíjení talířů pro štěstí, jezení z jednoho talíře jednou lžící, přenášení nevěsty přes práh nebo dražba podvazku jsou v porovnání s tradicemi z celého světa úplné nic.


Očerňování nevěsty

Zkuste si představit něco vážně nechutného, něco, co vylovíte ze záchodu. A teď si zkuste představit, jak by se tohle „něco“ vyjímalo na nevěstiných bílých šatech. Hrozná představa, hrůzný obrázek. A přece k podobně divné tradici dodnes dochází v určitých částech Skotska. Nevěstini kamarádi ji polejí splaškami a pak přivážou ke stromu. Proč? Dobrá otázka, ale evidentně kvůli tomu, aby si tímto ponižujícím způsobem nastávající nevěsta zvykala na věci, které ji v manželství potkají. Pokud totiž přežije tohle, tak pro ni vstup do manželství, svatba a všechno, co s tím souvisí, bude procházkou růžovým sadem. 


Slaná písnička

Ze svateb to známe všichni – pláče maminka ženicha, pláče tatínek nevěsty, pláčí svědci, babičky, kamarádi, bratři a sestry. Na svatbě pláčou téměř všichni. V Číně ale pláč na svatbě dovedli do krajnosti. A týká se to opět především nevěsty. Celý měsíc před svatbou totiž musí nastávající manželka, již se zásnubním prstýnkem na prstě, který jí připomíná, k čemu se to vlastně zavázala svým „ano“, začíná plakat. Ano, žena před svatbou pláče každý den alespoň hodinu. O deset dní později před veselkou se k plačtění přidá i nevěstina matka a deset dní před veselkou začíná plakat i nevěstina babička. A tak kvůli svatbě pláčou celé tři generace žen. Otázkou zůstává proč? Ač se to nezdá, ženy tím vyjadřují svou nesmírnou radost, navíc každá z nich vzhledem ke svému věku pláče v jiné tónině a vzniká tak velmi smutná svatební písnička, nasáklá solí a samozřejmě již jednou zmíněnou radostí.