Snubní prsteny jsou v našich zeměpisných šířkách používány během svatebního obřadu, kdy si jej manželé navzájem vymění. Symbolika tohoto aktu byla vždy značná, jednak emocionálně a také materiálně. Výklady jeho významu se během lidských dějin měnily, ovšem samotný akt navlékání šperku zůstává do dnes nedílnou součástí svateb.

První zmínka o snubních prstenech vůbec sahá až do starověkého Egypta, kde jeden prsten spojoval dokonce duchovní a materiální rovinu. Posléze Římané tento zvyk převzali, ovšem snubní prsten tvořil poslední část zásnubních darů pro nastávající nevěstu, byl tedy jakousi součástí předsvatebního procesu.

Volba prstenu jako symbolického slibu věrnosti rovněž nebyla náhodou. Kruh má ilustrovat věčnost a jistou podobnost lze nalézt i s tvary Slunce a Měsíce, které Egypťané uznávali. Jak již bylo naznačeno, vyznání lásky šlo v této době ale poněkud stranou, snubní šperk znamenal spíše potvrzení smlouvy mezi dvěma rodinami, než cokoliv jiného. Prakticky až do 19. Století bylo zvykem navlékat snubní prsten pouze ženě. Od tohoto století, kvůli marketingovému tlaku amerických společností s drahými kovy, byly zamilovaným párům nabízeny i snubní prsteny pro mužské pokolení.

V západních zemích se snubní prsteny nosí ve většině případů na prsteníčku levé nebo pravé ruky. Jisté národy ale preferují nošení snubních prstenů na dolních končetinách. Tímto obyčejem jsou proslulí především Indové.  Ve všech případech si snoubenci na prsteny mohou nechat dle svého přání vyrýt osobní vzkaz či významné motto. Nejčastěji tento krátký text obsahuje jména dotyčných zamilovaných a popřípadě datum svatby či seznámení.