Snubní prsteny ve své historii prošly celou řadou proměn. Měnil se nejen jejich vizuální vzhled, ale také prst, na kterém byly snubní prsteny nošeny. Výjimkou nebyl ani palec jak levé, tak i pravé ruky.

Snubní prsteny ve své historii prošly celou řadou proměn. Měnil se nejen jejich vizuální vzhled, ale také prst, na kterém byly snubní prsteny nošeny. Výjimkou nebyl ani palec jak levé, tak i pravé ruky.

Dnes nosíme snubní prsteny na prsteníčku levé ruky. Existují tři teorie, které se snaží objasnit tento společenský úzus. První z nich má základ ve starém Římě, druhá v křesťanství a třetí je ryze praktického charakteru.

Vysvětlení starých Římanů spočívá v lidské anatomii. Staří Římané věřili, že prsteníčkem prochází žíla, která vede přímo do srdce. Ačkoliv vědci později zjistili, že žádná „Vena Amoris“, která by takto tělem procházela, neexistuje, tento příběh patří mezi historicky nejznámější a dodnes je používán k vysvětlování umisťování snubního prstenu na prsteníček levé ruky.

Snubní prsteny mají nepochybně obrovský význam také pro věřící. V této souvislosti je navlékání snubního prstenu spojeno s určitým rituálem. Během obřadu je citováno: „Ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého“. Dříve při vyřčení těchto jmen se oddávající kněží dotýkali určitých prstů na ruce snoubenců. Konkrétně palce, ukazováčku a prostředníčku. Pro prsteníček bylo typické poslední slovo „Amen“. Poté již mohly být snubní prsteny navlečeny.

V neposlední řadě je vhodné uvést poslední, prakticky založenou teorii. Vzhledem k tomu, že snubní prsteny jsou vyráběné z relativně měkkých kovů, při jejich umístění na levou ruku je větší šance, že nebudou manuálně poškozeny. Většina populace jsou totiž praváci a levou ruku tak logicky méně využíváme. Prsteníček je obecně hned po malíčku druhým nejméně používaným prsten na ruce.