Podivné svatební tradice III

Ke každé svatbě neodmyslitelně patří dva lesknoucí se snubní prsteny (či spíše tři počítáme-li i zásnubní s nějakým pěkným kamenem), bílé šaty nevěsty, kytice v její ruce, ženichův padnoucí oblek, dort, plačící rodiče a množství více či méně známých předsvatebních, tedy zásnubních a svatebních rituálů.

Ke každé svatbě neodmyslitelně patří dva lesknoucí se snubní prsteny (či spíše tři, počítáme-li i zásnubní s nějakým pěkným kamenem), bílé šaty nevěsty, kytice v její ruce, ženichův padnoucí oblek, dort, plačící rodiče a množství více či méně známých předsvatebních, tedy zásnubních a svatebních rituálů.

Ano, to je svatba, tak, jak ji známe a jak jsme na ni zvyklí, protože do té doby, než každý z nás absolvuje tu vlastní, dostane se hned několikrát na svatbu kamarádů, spolužáků, bratranců nebo sourozenců. A právě zkušenost nás činí méně tolerantními k odlišnostem. Ale ne jen českou svatbou jsou živi lidé na celém světě. Existuje celá řada tradic, která nám zůstává utajena. Pro někoho zvláštní, pro jiného přímo bizarní a nepochopitelné. V každém případě je dobré je znát, vědět o jejich existenci a při náhodném a nepředpokládaném kontaktu s nimi se tvářit jako odborník, stoik, kterého není možné šokovat. A tím méně v oblasti zásnub a svatby. Tady jsou jedny z nejbizarnějších tradic, které se dodnes dodržují na svatbách v různých koutech světa. 
 

Vdaná za strom

V Indii existuje skupina žen, které se narodily v astrologické kombinaci Marsu a Saturnu a říká se jim tedy Mangliks. Věří se, že ženy Mangliks jsou prokleté a neměly by se vdát, protože je dost možné, že svatbou přivolají prokletí i na manžela. Leda, že by se nejdříve vdaly za strom. Po svatbě se stromem je „ženich“ poražen a kletba zlomena. Žena se může podruhé vdát, tentokrát už za člověka. 
 

Vydrž to, zadrž to!

V oblasti severního Bronea existuje jedna prazvláštní svatební, či spíše posvatební tradice. Novomanželé se musí zavřít ve svém domě na celé tři dny a po tuto dobu nesmí použí toaletu. V tomto utrpení jsou oba spolu stejnou měrou a tak je má tato tradice snad spojit na úrovni tělesných potřeb. Na duševní souznění dojde později.