Historie snubních prstenů

Obdoba snubních prstenů se vyskytovala již několik tisíciletí před naším letopočtem. V tuto dobu prsteny byly vytvářeny doslova, z čeho se dalo. Výjimkou nebyly ani prstýnky z trávy, dřeva či jiných přírodních materiálů. Postupem času, s objevováním nových slitin a kovů, se měnil také materiál na výrobu snubních prstýnků. První zmínky o snubních prstenech vůbec, lze nalézt ve starém Egyptě. Právě zde byla zavedena tradice použití šperku ve tvaru kruhu. Kruh ani prsten nemají žádný konec, stejně jako láska muže a ženy, která ve svůj svatební den od svého chotě obdrží snubní prsten.

Rovněž další z tradic – nošení prstenu na prsteníčku, bereme v dnešní době za naprostou samozřejmost. Tato zvyklost nevznikla nikde jinde, než právě v Egyptě. Navlékání snubního prstenu na prsteníček bylo Egypťany odůvodněno tím, že právě tímto prstem prochází žíla, která vede přímo k srdci. Tento zvyk převládá do dnešní doby ve většině států světa, ovšem najdou se i výjimky. Snubní prsteny na pravé ruce nosí například Norové a Němci.

Zásnubní a snubní prsten toho mají společného mnohem méně, než se na první pohled může zdát. Prakticky je spojuje výhradně žena, která je nosí a muž, který je této ženě navlékl. Zásnubní prstýnek je přitom čistě romantickou, historicky podmíněnou záležitostí. Naproti tomu prsten snubní, jakkoli luxusní či jednoduchý, je od 9. století označen papežem Mikulášem I. za povinnou součást svatebních obřadů.

Tato povinnost se však vztahovala pouze na snubní prsten určený ženě. Snubní prstýnky, jak je známe dnes, ženy navlékají svým mužům až od dvacátého století. Do té doby prsteny pro muže během svatebních obřadů žádným způsobem nefigurovaly.