Zásnuby a svatba - inspirace římskými tradicemi I

Itálie, země okupující Apeninský poloostrov, čerpá z jeho přírodních krás a bohatého kulturního dědictví. Etruskové a po nich Římané položili základy civilizace tak, jak ji známe dnes a aniž bychom si toho byli vědomi, v běžném životě i v tradicích často čerpáme z jejich odkazu. Proč tedy v případě zásnub nebo svatebního obřadu nenavázat vědomě na naše předky?

Požádat ženu o ruku s prstenem v otevřené dlani může být nezapomenutelným zážitkem, který naváže na dlouhou řadu podobně probíhajících starověkých rituálů, jenž končily veselím, pitím, hudbou a zásnubním prstýnkem lesknoucím se na prstě snoubenky. Jak se inspirovat u starých civilizací, oživit jejich odkaz a přitom zůstat moderní a uchovat v případě zásnub jejich komorní a střízlivou atmosféru odpovídající dnešním požadavkům na zásnuby?

Vlastně už samotný zásnubní prsten je vynálezem Starého Říma a jeho obyvatel, kteří zkrátka věděli, jak si užívat života. A k veselému životu láska, obdarování druhého a příprava snoubenců na mnohem větší a pompéznější rituál, než jsou zásnuby – svatbu, zcela jistě patří. Zásnubní a snubní prsteny tak, jak je známe dnes, patří neodmyslitelně k římské kultuře, s romantikou a okázale projevovanými city ale měly pramálo společného. Ačkoliv prsten plnil stejnou funkci, na první pohled šlo spíše o stvrzení smlouvy mezi dvěma rody. Jen tak bylo jasné, kdo k sobě patří nebo v budoucnu patřit bude. Žena v římské společnosti neměla stejná práva jako muž a tak vlastně zásnubním prstenem přešla z vlastnictví jednoho muže – otce, do vlastnictví druhého – budoucího manžela.

Prsteny byly v době, kdy Římská říše vzkvétala, vyráběny ze železa. A jak tento fakt začlenit do moderních zásnub nebo svatby, aby byl ženichův či nevěstin počin veskrze tradiční a zároveň netrpěla estetika obřadu? Železným prstenem by nepohrdla málokterá snoubenka, trvalejší a samozřejmě krásnější jsou zásnubní a snubní prsteny vyrobené ze zlata nebo stříbra, které nereziví a časem naopak nabývají na ještě větší kráse. Ženich si tak během obřadu do kapsy zastrčí malý kousek železa jako symbol trvalosti a nezlomnosti budoucího svazku.